Historie paličkované krajky

Nejstarší zprávy o krajkách a krajkářství vůbec pocházejí
ze 16. století z Itálie, odkud se rozšířilo po celé Evropě.
Velmi známé se staly dalmatinské, flanderské a španělské
krajky. Krajkářství se rozšířilo i v Rusku, Švédsku, Dánsku,
Německu, Anglii a Jugoslávii, odkud se pravděpodobně
dostalo na naše území. V minulosti byla známa krajkářská
střediska, podporovaná státem (např. panovnice Marie
Terezie založila r.1761 školu paličkované krajky) a zaníce-
nými rodáky z různých národopisných spolků. Z Čech jsou
dodnes nejznámější vamberecké krajky.
Krajkářství se věnovaly především chudé ženy, které si tak
přivydělávaly na živobytí. Za dlouhých zimních večerů se
paličkování věnovaly i sedlácké ženy, které je používaly
na ozdobu čepců, krojů a různých částí oděvů a chodily je
také prodávat na jarmarky a trhy. Jak se postupně na naše
území krajky dostávaly, v jednotlivých oblastech získaly
vývojem svoje charakteristické znaky, kterými se od sebe
odlišovaly (vamberecká, banická krajka, nebo flanderská,
benátská krajka.).
Krajkářky používaly ke zhotovení krajky různý materiál, jako
např. ručně spřádané lněné, konopné a bavlněné příze, hedvá-
bí, zlaté a stříbrné nitě, nitě spřádané z kopřiv, ale i tenké
vlněné příze. Využívaly kontrastu tenkých a hrubých nití 
a efekt matu a lesku nití. Stejně tak se odlišovaly krajky
barevností a technikou podle územního původu.
Vzory kreslířky získávaly z rostlinné říše, motivy listů, kvě-
tů, větviček, poupat, hroznů, ale používaly i abstraktní syme-
trické vzory (asymetrické méně).
V dnešní době je paličkovaná krajka využívána jako dekora-
tivní doplněk domácnosti (obrázky, záclony, ubrusy), ale i
v oděvnictví (brože, ozdoby, vsadky do šatů, šátky a šály,
límce atd.).

Zpět na hlavní stránku