Historie paličkované krajky |
| Nejstarší zprávy o krajkách a krajkářství vůbec pocházejí ze 16. století z Itálie, odkud se rozšířilo po celé Evropě. Velmi známé se staly dalmatinské, flanderské a španělské krajky. Krajkářství se rozšířilo i v Rusku, Švédsku, Dánsku, Německu, Anglii a Jugoslávii, odkud se pravděpodobně dostalo na naše území. V minulosti byla známa krajkářská střediska, podporovaná státem (např. panovnice Marie Terezie založila r.1761 školu paličkované krajky) a zaníce- nými rodáky z různých národopisných spolků. Z Čech jsou dodnes nejznámější vamberecké krajky. Krajkářství se věnovaly především chudé ženy, které si tak přivydělávaly na živobytí. Za dlouhých zimních večerů se paličkování věnovaly i sedlácké ženy, které je používaly na ozdobu čepců, krojů a různých částí oděvů a chodily je také prodávat na jarmarky a trhy. Jak se postupně na naše území krajky dostávaly, v jednotlivých oblastech získaly vývojem svoje charakteristické znaky, kterými se od sebe odlišovaly (vamberecká, banická krajka, nebo flanderská, benátská krajka.). Krajkářky používaly ke zhotovení krajky různý materiál, jako např. ručně spřádané lněné, konopné a bavlněné příze, hedvá- bí, zlaté a stříbrné nitě, nitě spřádané z kopřiv, ale i tenké vlněné příze. Využívaly kontrastu tenkých a hrubých nití a efekt matu a lesku nití. Stejně tak se odlišovaly krajky barevností a technikou podle územního původu. Vzory kreslířky získávaly z rostlinné říše, motivy listů, kvě- tů, větviček, poupat, hroznů, ale používaly i abstraktní syme- trické vzory (asymetrické méně). V dnešní době je paličkovaná krajka využívána jako dekora- tivní doplněk domácnosti (obrázky, záclony, ubrusy), ale i v oděvnictví (brože, ozdoby, vsadky do šatů, šátky a šály, límce atd.). |
Zpět na hlavní stránku |